Výroba soustruhu
Jednoho dne jsem na CNC fóru objevil nabídku na prodej soustruhu. Byl sice rozebraný doslova na součástky, ale já si říkál, že to přece nevadí — vždyť jsem už s malou pomocí u několika soustruhů repasoval ložiska na vřetenu a nedávno jsem u jednoho předělával pohony. „To bude hračka,“ říkám si. V tu dobu jsem netušil, jak moc jsem se mýlil.
Jelikož původní stolek jsem k soustruhu nedostal, hned jsem se pustil do výroby nového. Ve Feroně (je od nás nejblíž) jsem koupil jekl 50×50 a šlo se na věc.
Chvíli to sice dalo práci, ale za chvíli bylo hotovo a já byl s výsledkem spokojen. Dalším krokem bylo rozhodnutí přivařit k rámu soustruhu ocelové desky, aby byl soustruh tužší, jelikož původní rám byl vyroben z plechu o tloušťce 1 mm.
Ve volných chvílích jsem se pustil do skládání samotného soustruhu. Nejprve bylo potřeba dokoupit ložiska – k soustruhu jsem sice nějaká dostal, bohužel však některá z nich měla jiný rozměr, než bylo potřeba. Naštěstí ložiska na vřeteno pasovala, takže se nejednalo o nijak velkou investici.
Během tohoto skládání mi naštěstí domky z kuličkových šroubů nevyběhly. To už bohužel nemohu říct při skládání serv – nedal jsem si pozor a u X-šroubu jsem samozřejmě několik kuliček ztratil. Alespoň jsem tím ale zjistil, že domky nejsou namazané, takže mě při dalším rozebírání stejná situace nejspíš čeká i u osy Z. Ale to už trochu předbíhám.
Skládání vřetena bylo o něco náročnější. Hned na začátku jsem zjistil, že mi nepasuje gufero, a proto jsem se vydal do kamenné prodejny (Industrial.cz) zakoupit nové. K mému údivu se však gufero, které by zároveň pasovalo do pouzdra i na vřeteno, již nevyrábí. Naštěstí měli gufero, které pasovalo na vřeteno, což znamenalo, že budu muset úpravit pouzdro.
A skládání vřetena mohlo začít. Jehlovým pilníčkem jsem očistil hrany, pak přišel na řadu kousek mosazné tyče a kladivo. Postupným poklepáváním střídavě na jednu a poté na druhou stranu jsem se ložiska snažil usadit. Po chvíli přišla lítost nad tím, že aspoň ložisko nebylo předem nahřáto, jelikož přes druhou hranu nechtělo přelézt. Nakonec se však podařilo a ložisko bylo na svém místě.
Druhé ložisko bylo nutné nejprve nasadit do vřeteníku a z druhé strany do něj vsadit vřeteno. Tímto krokem ložisko samozřejmě opět mírně povylezlo, takže následovalo několik jemných poklepání kladivem, což naopak způsobilo vysunutí vřetena na opačné straně. Nakonec jsem od další manipulace upustil s tím, že tuto vůli vymezím až při zahřívání vřetena.
Další kapitolou jsou serva. Nějaké trochu starší jsme u Nás na dílně našli a díky tomu